ترجمة سورة الإنسان

Czech - Czech translation

ترجمة معاني سورة الإنسان باللغة تشيكي من كتاب Czech - Czech translation.


Zdaž uběhla nad člověkem chvíle času, kdy nebyl věcí pojmenovanou?

Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili

a na správnou cestu - ať vděčný je, či nevděčný - jsme jej uvedli.

Pro nevěřící jsme pak řetězy, okovy a plamen šlehající připravili,

zatímco zbožní popíjet z poháru budou, v němž kafr je přimísen,

z pramene, z něhož služebníci Boží pijí jen, a v hojnosti tryskajícím ven.

A oni důsledně své přísliby plnili a obávali se dne, jehož zlo se rozletí široce,

a krmili jídlem přes lásku svou k němu chuďasa, sirotka i zajatce.

"My krmíme vás z lásky k Bohu a nechceme od vás ani odměny, ani díku velkého,

my obáváme se od Pána svého dne mračného, pohrom plného."

Avšak Bůh je ochránil přede zlem dne toho a zahrnul je jasem a radostí

a odměnil je za to, co vytrpěli, zahradou rajskou a oděvy z hedvábí;

tam na poduškách odpočívat budou a nespatří tam ani slunce žár, ani mráz spalující

a blízko nad nimi budou stromů stíny a nízko budou se sklánět plody visící

a mezi nimi kolovat budou nádoby stříbrné a poháry křišťálové

z křišťálu stříbrného, mírou vhodnou naplněné.

Napájeni budou z číší, v nichž zázvor je přimíchán,

z pramene rajského, jenž Salsabíl je nazýván.

Mezi nimi obcházet budou chlapci mládí věčného; při pohledu na ně bys myslil, že jsou to perly rozsypané.

A když tam pohlédneš, uzříš slasti rozličné a panství rozlehlé.

Oděni budou do šatů z atlasu zeleného a z brokátu a ozdobeni budou náramky stříbrnými a Pán jejich napájet je bude nápojem čirým.

"Toto vše věru je vám dáno za odměnu a z vděčnosti za vaše úsilí."

Zajisté jsme ti seslali Korán sesláním;

vytrvej tedy do rozsudku Pána svého a neposlouchej mezi nimi toho, kdo hříšníkem je či nevěřícím!

Jména Pána svého za jitra a za večera vzpomínej,

i v části noci! A před Ním na zem padej a za noci dlouho Jeho slávu pěj!

Ti, kdož milují tento svět pomíjivý, nedbají na den obtížný, jejž mají před sebou.

My jsme je stvořili a jejich údy posílili; a kdybychom chtěli, vystřídali bychom vás vám podobnými snadnou výměnou.

Toto je věru připomenutí; a kdo si přeje, ať k Pánu svému cestu nastoupí,

však přát si toho nebudete, pokud Bůh tak nebude chtíti. A Bůh věru je vševědoucí, moudrý,

koho chce, do milosti Své uvádí, zatímco pro nespravedlivé trest připravil bolestný!
سورة الإنسان
معلومات السورة
الكتب
الفتاوى
الأقوال
التفسيرات

سورة (الإنسان) من السُّوَر المكية، نزلت بعد سورة (الرحمن)، وقد ذكَّرتِ الإنسانَ بأصل خِلْقته، وقدرة الله عليه؛ ليتواضعَ لأمر الله ويستجيب له؛ فاللهُ هو الذي جعل هذا الإنسانَ سميعًا بصيرًا؛ فالواجب المتحتم عليه أن تُجعَلَ هذه الجوارحُ كما أراد لها خالقها وبارئها؛ ليكونَ بذلك حسَنَ الجزاء يوم القيامة، ومَن كفر فمشيئة الله نافذةٌ في عذابه إياه، وقد كان صلى الله عليه وسلم يَقرؤها في فجرِ الجمعة.

ترتيبها المصحفي
76
نوعها
مكية
ألفاظها
243
ترتيب نزولها
98
العد المدني الأول
31
العد المدني الأخير
31
العد البصري
31
العد الكوفي
31
العد الشامي
31

* سورة (الإنسان):

سُمِّيت سورة (الإنسان) بهذا الاسم؛ لافتتاحها بذكرِ الإنسان وخَلْقِه من عدمٍ.

* سورة {هَلْ أَتَىٰ} أو {هَلْ أَتَىٰ عَلَى اْلْإِنسَٰنِ}:

سُمِّيت بذلك؛ لافتتاحها به.

كان صلى الله عليه وسلم يقرأ سورة (الإنسان) في فجرِ الجمعة:

عن عبدِ اللهِ بن عباسٍ رضي الله عنهما: «أنَّ رسولَ اللهِ ﷺ قرَأَ في صلاةِ الغداةِ يومَ الجمعةِ: {الٓمٓ ١ تَنزِيلُ} السَّجْدةَ، و{هَلْ أَتَىٰ عَلَى اْلْإِنسَٰنِ}». أخرجه مسلم (٨٧٩).

1. نعمة الخَلْق والهداية (١-٣).

2. مصير الكفار (٤).

3. جزاء الأبرار (٥-٢٢).

4. توجيهٌ للنبي عليه السلام (٢٣-٢٦).

5. وعيدٌ للمشركين (٢٧-٢٨).

6. مشيئة الله تعالى نافذة (٢٩-٣١).

ينظر: "التفسير الموضوعي لسور القرآن الكريم" لمجموعة من العلماء (8 /511).

مقصود السورة الأعظمُ تذكيرُ الناس بأصل خِلْقَتِهم، وأنَّ الله أوجَدهم من عدم، وبَعْثُهم بعد أن أوجَدهم أسهَلُ من إيجادهم؛ ففي ذلك أكبَرُ دلالةٍ على قدرة الله على إحياء الناس وحسابهم.
وفي ذلك يقول ابن عاشور رحمه الله: «محورها التذكيرُ بأنَّ كل إنسان كُوِّنَ بعد أن لم يكُنْ، فكيف يَقضي باستحالة إعادة تكوينه بعد عدمه؟

وإثبات أن الإنسان محقوقٌ بإفراد الله بالعبادة؛ شكرًا لخالقه، ومُحذَّرٌ من الإشراك به.

وإثبات الجزاء على الحالينِ، مع شيءٍ من وصفِ ذلك الجزاء بحالتيه، والإطنابِ في وصفِ جزاء الشاكرين». "التحرير والتنوير" لابن عاشور (29 /371).