ترجمة سورة الحجر

Czech - Czech translation

ترجمة معاني سورة الحجر باللغة تشيكي من كتاب Czech - Czech translation.


Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného.

Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží!

Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí!

Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého,

a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého.

Říkají: "Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý!

Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"

My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit.

My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit.

Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali,

však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali.

Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků.

A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.

A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,

přece by říkali: "Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!"

A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými

a ochránili jsme je před všemi satany prokletými -

kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím.

A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené

a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.

A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.

A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte.

A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici

a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží.

A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí.

Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.

A hle, pravil Pán tvůj andělům: "Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!"

A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni,

kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími.

I pravil Bůh: "Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?"

Odvětil: "Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché stvořil, vzaté z bláta poddajného!"

I pravil Bůh: "Odejdi odsud, neboť jsi věru prokletý!

A nechť na tobě prokletí lpí až do dne soudného!"

Řekl Iblís: "Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!"

I pravil Bůh: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

až do dne času stanoveného!"

Odpověděl: "Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,

kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!"

I pravil Bůh: "Toto je stezka přímá podle mého mínění,

a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni,

a pro ně všechny bude pak peklo místem setkání slíbeného."

A to má sedm bran a u každé brány bude z nich skupina zvláštní.

Naopak bohabojní mezi zahradami a u pramenů budou přebývat:

"Vstupte do nich s pokojem a bezpečni!"

Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,

žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.

Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru odpouštějící i slitovný,

avšak že trest Můj bude trest bolestný!

A vypravuj jim o hostech Abrahamových,

když k němu přišli zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl: "My věru se vás bojíme."

I pravili: "Neboj se, vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o narození chlapce moudrého!"

Otázal se: "Jak byste mi mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"

Odpověděli: "Oznamujeme ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději ztrácejí."

Pravil: "Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?"

A pokračoval: "A jaká je tedy vaše záležitost, vyslanci?"

Odvětili: "Byli jsme vysláni k lidu hříšnému

- kromě rodu Lotova, jejž věru celý zachráníme

vyjma ženy jeho, neboť jsme o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."

A když vyslanci k rodu Lotovu přišli,

pravil Lot: "Věru jste pro mne lidé podezřelí!"

Odpověděli: "Nikoliv, my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,

a pravdu ti přinášíme a věru jsme pravdomluvní.

Vydej se na cestu se svou rodinou v temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z vás se neobrací! Jděte tam, kam vám přikázáno!"

A sdělili jsme mu tento rozkaz, neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být ráno.

Rozradostněni zprávou přispěchali lidé města onoho

a Lot jim pravil: "Toto moji hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,

však Boha se bojte a hanbou mne nepokrývejte!"

Pravili: "Což jsme tě nebránili před vším lidstvem?"

I zvolal Lot: "Hle, zde dcery mé máte, když už to spáchat chcete!"

Při tvém životě, tito lidé věru tápali v opilství svém,

však výkřik je uchvátil při východu slunce.

A obrátili jsme to město vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z hlíny pálené;

zajisté je v tom znamení pro pozorovatele bedlivé!

A věru ono je na cestě trvalé

a zajisté je v tom znamení pro věřící!

A také lid Houštin se ukázal nespravedlivým,

však pomsta naše na ně dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!

Též obyvatelé al-Hidžru vyslance Naše za lháře prohlásili

a přinesli jsme jim znamení Své, však oni se odvrátili.

V horách si příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali

a ozval se zrána nad nimi výkřik jediný

a nebylo jim k ničemu to, co si vysloužili.

Stvořili jsme nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně nastane, odpouštěj tedy odpouštěním krásným,

vždyť Pán tvůj je věru stvořitelem i vševědoucím.

A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený,

neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími

a rci: "Já věru jsem varovatel zjevný."

A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují

a kteří Korán na části rozkládají.

Při Pánu tvém, věru si od nich všech vyžádáme počet

z toho, co konali.

Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků,

Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům,

kteří vedle Boha ještě jiné božstvo staví, však záhy poznají!

A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají,

ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají,

a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!
سورة الحجر
معلومات السورة
الكتب
الفتاوى
الأقوال
التفسيرات

سورةُ (الحِجْرِ) مِن السُّوَر المكية، وقد سعَتْ هذه السورةُ إلى إقامةِ الحُجَّة على الكافرين في سنَّةِ الله في إرسال الرُّسُل، الذين أوضَحوا طريق الحقِّ والهداية ودعَوْا إليه، وبيَّنُوا طريقَ الغَوايةِ وحذَّروا منه، وجاءت هذه السورةُ بأمرٍ للنبيِّ صلى الله عليه وسلم بالاستمرار في طريق الدعوة، والدَّلالة على الله عز وجل؛ فالله ناصرُه وكافيه: {فَاْصْدَعْ بِمَا تُؤْمَرُ} [الحجر: 94].

ترتيبها المصحفي
15
نوعها
مكية
ألفاظها
658
ترتيب نزولها
54
العد المدني الأول
99
العد المدني الأخير
99
العد البصري
99
العد الكوفي
99
العد الشامي
99

سورةُ (الحِجْرِ):

سُمِّيتْ سورةُ (الحِجْرِ) بذلك؛ لذِكْرِ (الحِجْرِ) فيها، ولم يُذكَرْ في أيِّ سورة أخرى.

جاءت موضوعاتُ السورة على النحو الآتي:

1. سُنَّة الله تعالى في إرسال الرسل (١-١٥).

2. إقامة الحُجة على الكافرين (١٦- ٢٥).

3. بيان أصل الغَواية والهِداية (٢٦- ٤٨).

4. مَصارِعُ الغابرين (٤٩-٨٤).

5. الخطاب للرسول الكريم صلى الله عليه وسلم بالمُضيِّ في أمرِ الدعوة (٨٥- ٩٩).

ينظر: "التفسير الموضوعي للقرآن الكريم" لمجموعة من العلماء (4 /93).

مِن مقاصدِ السورة: وصفُ الكتاب بأنه في الذِّروة من الجمعِ للمعاني، الموضِّحةِ للحق من غير اختلافٍ أصلًا، وأقرَبُ ما فيها وأمثَلُه وأشبَهُه بهذا المعنى: قصةُ أصحاب (الحِجْرِ).

وكذا مِن مقاصدها: تثبيتُ الرسول صلى الله عليه وسلم، وانتظارُ ساعة النَّصر، وأن يَصفَحَ عن الذين يؤذونه، ويَكِلَ أمرهم إلى الله، ويشتغِلَ بالمؤمنين، وأن اللهَ كافِيهِ أعداءَه.

ينظر: "مصاعد النظر للإشراف على مقاصد السور" للبقاعي (2 /20) ، "التَّحرير والتنوير" لابن عاشور (14 /7).