ترجمة سورة مريم

Czech - Czech translation

ترجمة معاني سورة مريم باللغة تشيكي من كتاب Czech - Czech translation.


Káf há já ?ajn sád.

Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem, služebníkem jeho.

Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným

řka: "Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;

však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj,

jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj!"

"Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného!"

Pravil: "Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?"

I řekl: "Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl."

Pravil Zachariáš: "Pane můj, učiň mi znamení!" - "Znamením tvým budiž," pravil, "že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil."

I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: "Slavte za jitra i za večera Pána svého!"

... "Jahjá, pevně se Písma přidržuj!" A dali jsme mu moudrost již v dětství jeho

a laskavost a čistotu od Nás přicházející. A byl bohabojný

a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.

Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude zas probuzen!

A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního

a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.

I zvolala: "Utíkám se před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!"

Pravil: "Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého."

Pravila: "Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!"

Odpověděl: "Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!"

A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené.

A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: "Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!"

I zavolal na ni zpod jejích nohou: "Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé,

a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!

Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: ,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného?!"

Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: "Marie, tys věru provedla věc neslýchanou!

Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!"

A ukázala Marie na chlapce. I pravili:;,Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?"

A promluvil chlapec: "Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem.

A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil

a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.

A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen."

Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen!

Není Boha důstojná, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.

Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí!

A strany mezi sebou se v názorech rozešly - však běda těm, kdož neuvěřili, při nesmírného dne spatření!

Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.

Varuj je přede dnem nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni dnes lhostejni jsou a nevěří!

A věru My zdědíme zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni navráceni.

A připomeň v Knize též Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a prorokem.

Hle, pravil otci svému: "Otče můj, proč uctíváš něco, co ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému?

Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.

Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.

Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal."

I řekl otec jeho: "Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!"

Pravil Abraham: "Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.

Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen."

A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili.

A uštědřili jsme jim část z Našeho milosrdenství a jejich vznešený jazyk jsme pravdivým učinili.

A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl poslem i prorokem.

A zavolali jsme naň na pravém úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej blízkým důvěrníkem.

A obdařili jsme jej z milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem, též prorokem.

A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl

a rodině své modlitbu a almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.

A připomeň v Knize též Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem

a jehož jsme na vysoké místo pozvedli.

A toto jsou ti, jež Bůh svou přízní vyznamenal: proroci z potomstva Adamova, z těch, které jsme s Noem zachránili, z potomstva Abrahamova a Izraelova a z těch, které jsme vyvolili a správnou cestou vedli. A když jim znamení Milosrdného přednášena byla, na zem padali klaníce se a s pláčem.

Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem -

kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,

do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní!

A neuslyší tam žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy "mír s vámi", a obživu tam budou mít zrána i zvečera.

Takový bude ráj, jenž v dědictví dáme těm ze služebníků Svých, kteří bohabojní byli.

A nesestupujeme leč z rozkazu Pána tvého a Jemu náleží, co je před námi a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj není věru zapomnětlivým,

On Pánem je nebes a země a toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy a buď vytrvalý v uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem stejným?

Člověk se ptá: "Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?"

Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím?

Při Pánu tvém, My věru shromáždíme je i satany a pak kol pekla na kolenou je předvedeme

a potom z každé skupiny toho, kdo nejvzpurnější byl proti Milosrdnému, vytáhneme

a My pak výborně poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc zaslouží.

A mezi vámi není nikoho, kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána tvého nezvratné je rozhodnutí.

Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou klečící.

Když jsou jim sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy ti, kdož nevěří, říkají věřícím. "Která z obou skupin je na tom lépe postavením svým a krásnější společností?"

Kolik pokolení před vámi jsme již zahubili, jež lepší byla bohatstvím svým i vzhledností!

Rci: "Kéž Milosrdný prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo - buď trest pozemský, či Hodinu. A pak poznají, kdo postavení má horší a kdo vojskem je slabší."

A Bůh rozmnoží vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší náhradou.

Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: "Věru že dostane se mi majetku i dětí"?

Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu?

Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku trestu jeho

a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven všeho.

A vzali si kromě Boha božstva různá, aby jim byla posilou.

Však pozor! Ona uctívání jejich popřou a protivníky jejich se stanou.

Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali ke špatnostem?

Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným počtem.

V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo

a kdy poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,

tehdy nevěřící nebudou mít žádnou přímluvu kromě těch, kdož s Milosrdným uzavřeli úmluvu.

Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti,

vy spáchali jste věc hnusnou,

že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly,

že Milosrdnému děti lživě připsali.

A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,

vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.

A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal

a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.

Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.

A učinili jsme jej snadným pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou bohabojným mohl oznámit a lid hádavý tím varovat.

Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z nich ucítit či šepotu jejich naslouchat?
سورة مريم
معلومات السورة
الكتب
الفتاوى
الأقوال
التفسيرات

أشارت فاتحةُ سورةِ (مَرْيَمَ) إلى عظمةِ هذا الكتاب، ونبَّهتْ بعد ذلك على مِحوَرِ السُّورةِ؛ وهو رحمةُ الله عزَّ وجلَّ بأنبيائه؛ فقد بدأت بذِكْرِ رحمة الله عز وجل بزكريَّا ويحيى عليهما السلام، ثم رحمتِه تعالى بمَرْيَمَ وعيسى عليه السلام، ثم رحمتِهِ تعالى بإبراهيمَ عليه السلام، ثم رحمتِه تعالى بموسى وهارونَ عليهما السلام، ثمَّ رحمتِه تعالى بإسماعيلَ وإدريسَ عليهما السلام، وجُلُّ رحمةِ الله بعباده المؤمنين ستكون يومَ القيامة عندما يُنجِّي اللهُ الذين اتَّقَوْا من النَّار، ويذَرُ الظالمين فيها جِثِيًّا.

ترتيبها المصحفي
19
نوعها
مكية
ألفاظها
972
ترتيب نزولها
44
العد المدني الأول
98
العد المدني الأخير
99
العد البصري
98
العد الكوفي
98
العد الشامي
98

 * قوله تعالى: {وَمَا نَتَنَزَّلُ إِلَّا بِأَمْرِ رَبِّكَۖ لَهُۥ مَا بَيْنَ أَيْدِينَا وَمَا خَلْفَنَا} [مريم: 64]:

عن عبدِ اللهِ بن عباسٍ رضي الله عنهما، قال: قال رسولُ اللهِ ﷺ لجِبْريلَ: «ألَا تَزُورُنا أكثَرَ ممَّا تَزُورُنا؟»، قال: فنزَلتْ: {وَمَا نَتَنَزَّلُ إِلَّا بِأَمْرِ رَبِّكَۖ لَهُۥ مَا بَيْنَ أَيْدِينَا وَمَا خَلْفَنَا} [مريم: 64] الآيةَ. أخرجه البخاري (٣٢١٨).

* قوله تعالى: {أَفَرَءَيْتَ اْلَّذِي كَفَرَ بِـَٔايَٰتِنَا وَقَالَ لَأُوتَيَنَّ مَالٗا وَوَلَدًا} [مريم: 77]:

عن خَبَّابِ بن الأَرَتِّ رضي الله عنه، قال: «كنتُ رجُلًا قَيْنًا، وكان لي على العاصِ بنِ وائلٍ دَيْنٌ، فأتَيْتُه أتقاضاه، فقال لي: لا أَقضِيك حتى تكفُرَ بمُحمَّدٍ، قال: قلتُ: لن أكفُرَ به حتى تموتَ، ثم تُبعَثَ، قال: وإنِّي لمبعوثٌ مِن بعدِ الموتِ؟! فسوف أَقضِيك إذا رجَعْتُ إلى مالٍ وولَدٍ، قال: فنزَلتْ: {أَفَرَءَيْتَ اْلَّذِي كَفَرَ بِـَٔايَٰتِنَا وَقَالَ لَأُوتَيَنَّ مَالٗا وَوَلَدًا ٧٧ أَطَّلَعَ اْلْغَيْبَ أَمِ اْتَّخَذَ عِندَ اْلرَّحْمَٰنِ عَهْدٗا ٧٨ كَلَّاۚ سَنَكْتُبُ مَا يَقُولُ وَنَمُدُّ لَهُۥ مِنَ اْلْعَذَابِ مَدّٗا ٧٩ وَنَرِثُهُۥ مَا يَقُولُ وَيَأْتِينَا فَرْدٗا} [مريم: 77-80]». أخرجه البخاري (٤٧٣٥).

* سورة (مَرْيَمَ):

وجهُ تسميةِ سورة (مَرْيَمَ) بهذا الاسم: أنَّها بُسِطتْ فيها قصةُ (مَرْيَمَ)، وابنِها، وأهلِها.

* جاء في فضلِ سورة (مَرْيَمَ): أنها من قديم ما تعلَّمَه الصحابةُ من النبي صلى الله عليه وسلم:

عن عبد الرَّحمنِ بن يَزيدَ بن جابرٍ، قال: «سَمِعْتُ ابنَ مسعودٍ يقولُ في (بَنِي إسرائِيلَ)، و(الكَهْفِ)، و(مَرْيَمَ)، و(طه)، و(الأنبياءِ): إنَّهُنَّ مِن العِتَاقِ الأُوَلِ، وهُنَّ مِن تِلادي». أخرجه البخاري (٤٩٩٤).

قال أبو عُبَيدٍ: «قولُه: «مِن تِلَادي»: يعني: مِن قديمِ ما أخَذْتُ مِن القرآنِ؛ وذلك أنَّ هذه السُّوَرَ نزَلتْ بمكَّةَ». "فضائل القرآن" للقاسم بن سلام (ص247).


اشتملت سورةُ (مَرْيَمَ) على الموضوعات الآتية:

1. رحمته تعالى بزكريا ويحيى عليهما السلام (١-١٥).

2. رحمته تعالى بمَرْيَمَ وعيسى عليه السلام (١٦- ٤٠).

3. رحمته تعالى بإبراهيمَ عليه السلام (٤١ -٥٠).

4. رحمته تعالى بموسى وهارونَ عليهما السلام (٥١ -٥٣).

5. رحمته تعالى بإسماعيلَ وإدريسَ عليهما السلام (٥٤-٥٨).

6. طريق النجاة (٥٩-٦٥).

7. جَوْلات مع شُبَه الكافرين وأباطيلهم (٦٦-٩٥).

8. محبته تعالى لأوليائه، مهمة القرآن (٩٦-٩٨).

ينظر: "التفسير الموضوعي للقرآن الكريم" لمجموعة من العلماء (4 /414).

مقصدُ السورةِ الأعظَمُ هو بيانُ اتِّصافه سبحانه بشمول الرحمة؛ بإضافةِ جميع النِّعَم على جميع خَلْقه، المستلزِم للدَّلالة على اتصافِه بجميع صفات الكمال، المستلزِم لشمول القدرة على إبداعِ المستغرَب، المستلزِم لتمام العلم، المُوجِب للقدرة على البعث، والتنزُّه عن الولد؛ لأنه لا يكون إلا لمحتاجٍ، ولا يكون إلا مثل الوالد، ولا سَمِيَّ له سبحانه، فضلًا عن مثيلٍ له سبحانه وتعالى.

ينظر: "مصاعد النظر للإشراف على مقاصد السور" للبقاعي (2 /256).