ترجمة سورة الواقعة

Czech - Czech translation

ترجمة معاني سورة الواقعة باللغة تشيكي من كتاب Czech - Czech translation.


Až dopadne událost nezvratná

#NÁZEV?

poníží, povýší.

Až země zatřese se záchvěvy

a hory na padrť budou rozdrceny

a jako prach rozptýleny,

rozdělíte se na tři skupiny:

na skupinu lidí po pravici - a co bude s lidmi po pravici?

a na skupinu lidí po levici - a co bude s lidmi po levici?

a na předáky. Předáci,

to jsou ti, kdož (k Bohu) jsou přiblíženi,

v zahradách slastí usídleni

#NÁZEV?

a jen málo z posledních.

Na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou,

jeden proti druhému odpočívat budou:

obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného

s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého,

z něhož je hlava nerozbolí ani jím vyčerpáni nebudou,

a s ovocem, které si volně vyberou,

a s masem ptačím podle přání svých.

Tam budou i dívky velkých očí černých,

jež srovnat lze s perlami střeženými,

odměnou za to, co vykonali na zemi.

A neuslyší tam plané tlachání ani k hříchu svádění,

nýbrž jen slova: "Mír, mír s vámi!"

A lidé po pravici - co bude s lidmi po pravici?

Ti budou mezi lotosovými stromy bezostnými

a mimózami plody ověšenými,

pod stínem protaženým

u vody tekoucí,

s ovocem v hojnosti

nevyčerpatelným, nezakázaným,

na kobercích zdvižených.

Dívky ty jsme zvláštním stvořením stvořili

a pannami jsme je učinili

láskyplnými, věku stejného

s lidmi po pravici -

a to zástup je z prvních

i zástup z posledních.

Však lidé po levici - a co bude s lidmi po levici?

Ti budou ve větru žhavém a ve vodě vroucí,

ve stínu dýmu černého,

ani ochlazení, ani osvěžení nepřinášejícího.

A oni si předtím žili v přepychu,

setrvávajíce úporně ve velkém hříchu,

a hovořili: "Zdaž až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, budeme opravdu vzkříšeni,

my sami a předkové naši dávní?"

Odpověz: "Věru, první i poslední

budou ke schůzce dne známého shromážděni!"

A potom vskutku, vy zbloudilí, za lež prohlašující,

ze stromu Zaqqúmu se najíte

a břicha svá si naplníte

a zapíjet to budete vodou vroucí

a pít budete tak, jak chlemtají žízniví velbloudi.

Toto v den soudný budou jejich hody!

Jsme to My, kdo vás stvořili, proč tedy pravdu nepřiznáte?

Což jste neuvažovali o tom, co vyměšujete?

Stvořili jste to snad vy, anebo jsme My toho stvořiteli?

Jsme to My, kdo smrt mezi vámi ustanovili; a nikdo nás nemůže předejít,

abychom vás nevystřídali vám podobnými a nestvořili vás něčím, o čem potuchy nemůžete mít.

Vždyť přece první stvoření znáte, proč si tedy nevzpomenete?

Uvažovali jste někdy o tom, co obděláváte?

Zaséváte to snad vy, anebo jsme My toho zasévateli?

Kdybychom chtěli, v suchou trávu bychom to změnili, a vy byste se neustále divili:

"Jsme dluhy obtíženi,

ba víc, teď všeho jsme zbaveni!"

Uvažovali jste někdy o vodě, kterou pijete?

Sesíláte ji snad vy z mraků, anebo jsme My těmi, kdož ji sesílají?

Kdybychom chtěli, učinili bychom ji hořkou a slanou - což tedy vděčni nebudete?

Uvažovali jste někdy o ohni, který vykřesáváte?

Dali jste snad vy vyrůst stromu, který dřevo k tomu skýtá, anebo jsme mu My dali vyrůst?

A učinili jsme jej připomenutím a užitkem pro ty, kteří v poušti jsou.

Oslavuj tedy jméno Pána svého mocného!

Hle, přísahám při hvězd západech,

a to vskutku je přísaha - kdybyste věděli - nesmírná,

že toto je věru Korán vznešený,

v písmu střeženém zapsaný,

ať dotýkají se ho jen očištění,

od Pána lidstva je to seslání!

Tímto vyprávěním vy opovrhujete

a vděčnost svou tím projevujete, že za lež je prohlašujete?

Proč tedy, až duše dostoupí do hrdla, nezasáhnete,

zatímco k tomu přihlížíte

- a My k tomu jsme blíže než vy, vy však Nás nevidíte.

A nejste-li tedy dlužníky Našimi,

navraťte ji zpět do těla, jste-li pravdomluvnými!

Jestliže byl z přiblížených k Bohu,

tedy mu odpočinek, vůně libá i zahrada slastí náleží,

a jestliže z lidí po pravici byl, pak uslyší

"Mír s tebou" od lidí po pravici.

Jestliže však byl mezi popírajícími, zbloudilými,

ve vodě vroucí nalezne pohoštění

a v ohni pekelném hoření.

A věru je toto skutečnost nepochybná.

Oslavuj tedy jméno Pána svého mocného!
سورة الواقعة
معلومات السورة
الكتب
الفتاوى
الأقوال
التفسيرات

سورة (الواقعة) من السُّوَر المكية، نزلت بعد سورة (طه)، وقد جاءت بتذكيرِ الناس بوقوع يوم القيامة؛ للدَّلالة على عظمة الله عز وجل، وترهيبًا لهم من مخالفة أوامره، ودعوةً لهم إلى اتباع الدِّين الحق وتركِ الباطل، وخُتمت السورة الكريمة بتعظيمِ القرآن، وصدقِ أخباره وما جاء به، وقد أُثر عن النبي صلى الله عليه وسلم قراءتُه لها في صلاة الفجر.

ترتيبها المصحفي
56
نوعها
مكية
ألفاظها
380
ترتيب نزولها
46
العد المدني الأول
99
العد المدني الأخير
99
العد البصري
97
العد الكوفي
96
العد الشامي
99

* قوله تعالى: {فَلَآ أُقْسِمُ بِمَوَٰقِعِ اْلنُّجُومِ ٧٥ وَإِنَّهُۥ لَقَسَمٞ لَّوْ تَعْلَمُونَ عَظِيمٌ ٧٦ إِنَّهُۥ لَقُرْءَانٞ كَرِيمٞ ٧٧ فِي كِتَٰبٖ مَّكْنُونٖ ٧٨ لَّا يَمَسُّهُۥٓ إِلَّا اْلْمُطَهَّرُونَ ٧٩ تَنزِيلٞ مِّن رَّبِّ اْلْعَٰلَمِينَ ٨٠ أَفَبِهَٰذَا اْلْحَدِيثِ أَنتُم مُّدْهِنُونَ ٨١ وَتَجْعَلُونَ رِزْقَكُمْ أَنَّكُمْ تُكَذِّبُونَ} [الواقعة: 75-82]:

عن عبدِ اللهِ بن عباسٍ رضي الله عنهما، قال: «مُطِرَ الناسُ على عهدِ النبيِّ ﷺ، فقال النبيُّ ﷺ: «أصبَحَ مِن الناسِ شاكرٌ، ومنهم كافرٌ، قالوا: هذه رحمةُ اللهِ، وقال بعضُهم: لقد صدَقَ نَوْءُ كذا وكذا»، قال: فنزَلتْ هذه الآيةُ: {فَلَآ أُقْسِمُ بِمَوَٰقِعِ اْلنُّجُومِ} [الواقعة: 75]، حتى بلَغَ: {وَتَجْعَلُونَ رِزْقَكُمْ أَنَّكُمْ تُكَذِّبُونَ} [الواقعة: 82]». أخرجه مسلم (٧٣).

* سورة (الواقعة):

سُمِّيت هذه السورة بـ(الواقعة)؛ لافتتاحِها بهذا اللفظ، ولتسميةِ النبيِّ صلى الله عليه وسلم لها بذلك:

عن أبي بكرٍ الصِّدِّيقِ رضي الله عنه، قال: «سألتُ رسولَ اللهِ ﷺ: ما شيَّبَكَ؟ قال: «سورةُ هودٍ، والواقعةِ، و{عَمَّ يَتَسَآءَلُونَ}، و{إِذَا اْلشَّمْسُ كُوِّرَتْ}»». أخرجه الترمذي (٣٢٩٧).

و(الواقعةُ): اسمٌ من أسماءِ يوم القيامة.

* سورة (الواقعة) من السُّوَر التي شيَّبتْ رسولَ الله صلى الله عليه وسلم:

عن أبي بكرٍ الصِّدِّيقِ رضي الله عنه، قال: «سألتُ رسولَ اللهِ ﷺ: ما شيَّبَكَ؟ قال: «سورةُ هودٍ، والواقعةِ، و{عَمَّ يَتَسَآءَلُونَ}، و{إِذَا اْلشَّمْسُ كُوِّرَتْ}»». أخرجه الترمذي (٣٢٩٧).

* أُثِر عن النبي صلى الله عليه وسلم قراءتُه لسورة (الواقعة) في صلاة الفجر:

عن جابرِ بن سَمُرةَ رضي الله عنه، قال: «كان رسولُ اللهِ ﷺ يُصلِّي الصَّلواتِ كنَحْوٍ مِن صلاتِكم التي تُصَلُّون اليومَ، ولكنَّه كان يُخفِّفُ، كانت صَلاتُه أخَفَّ مِن صَلاتِكم، وكان يَقرأُ في الفجرِ الواقعةَ، ونحوَها مِن السُّوَرِ». أخرجه أحمد (٢٠٩٩٥).

1. تحقيق القيامة (١-٥٦).

2. دلائلُ البعث والجزاء (٥٧-٧٤).

3. تعظيم القرآن، وصدقُ أخباره (٧٥-٩٦).

ينظر: "التفسير الموضوعي لسور القرآن الكريم" لمجموعة من العلماء (7 /598).

مقصدُ سورة (الواقعة) هو التذكيرُ بوقوع يوم القيامة وهَوْلِه، ووصفُ ما يحدُثُ به؛ لتخويف الناس وترهيبهم من معصية الله عز وجل ومخالفة أمره، وفي ذلك دعوةٌ لهم للرجوع إلى الحق، والاستجابة لأمر الله.

ويُبيِّن ابن عاشور محورَها فيقول: «هو التذكيرُ بيوم القيامة، وتحقيق وقوعه.

ووصفُ ما يَعرِض لهذا العالَمِ الأرضي عند ساعة القيامة.

ثم صفة أهل الجنة وبعض نعيمهم.

وصفة أهل النار وما هم فيه من العذاب، وأن ذلك لتكذيبهم بالبعث.

وإثبات الحشر والجزاء.

والاستدلال على إمكان الخَلْق الثاني بما أبدعه الله من الموجودات بعد أن لم تكن.

والاستدلال بدلائل قدرة الله تعالى.

والاستدلال بنزعِ الله الأرواحَ من الأجساد والناس كارهون لا يستطيع أحدٌ مَنْعَها من الخروج، على أن الذي قدَرَ على نزعها بدون مُدافعٍ قادرٌ على إرجاعها متى أراد على أن يُمِيتَهم.

وتأكيد أن القرآن منزلٌ من عند الله، وأنه نعمةٌ أنعم الله بها عليهم فلم يشكروها، وكذَّبوا بما فيه». "التحرير والتنوير" لابن عاشور (27 /280).